Stopa

Několik důležitých zásad při výcviku stopování psa

1) se psem cvičíme vždycky před dobou krmení, nikdy ne po

2) při nácviku stopování platí dvojnásob - nácvik formou hry bez použití násilí

3) důslednost a přesnost je na stopách velmi důležitá

4) vždy začínáme cvičit od nejlehčích stop, postupně své nároky na psa zvyšujeme

5) předpokladem dobrého psa stopaře je silný citový vztah mezi ním a psovodem, pes musí mít důvěru ve svého psovoda

6) předpokladem dobrého psovoda pro stopařský výcvik jsou pevné nervy, citlivost a rozumné uvažování, na stopách musí vítězit rozum nad emocemi

7) psovod by měl znát alespoň základní informace co se týká složení pachu, působení vlivů na pach apod. bez těchto znalostí nemůže správně určit obtížnost stopy, správnost vypracování stopy apod.

Něco málo k čichovým schopnostem psa

Pes má z hlediska anatomické stavby a fyziologické schopnosti čichového ústrojí vrozenou schopnost sledovat a rozlišovat různé pachy, včetně pachů člověka. Je to dáno utvářením nosních skořepin u psů, které jsou vystlány sliznicí s čichovými buňkami. Schopnost psů sledovat a rozlišovat pachy je možno obrazně přirovnat například k lidskému čtení, sledování obrázků apod.
Pro sportovní výcvik psa nás bude ze všeho nejvíce zajímat pach lidský - chcete-li osobní pach člověka. Pachový mrak, který pes sleduje na pro nás neviditelné stopě, se skládá z mnoha pachů - všeobecně je rozdělujeme do třech skupin:

a) osobní pach člověka
b) všeobecný pach člověka
c) přidružené pachy

Osobní pach člověka - je směsí individuálního a regionálního pachu. Individuální pach je přísně specifický každému člověku. Regionální pach je směsí pachů z různých tělních krajin, jako pohlavních orgánů a jejich okolí, pachu z podpaží, hlavy a nohou. Je pro psa velmi silný, při silném vyměšování jej pociťuje i člověk např. při pocení apod.

Všeobecný pach člověka - je souhrnem pachů používaných kosmetických prostředků (např. mýdlo, šampon, parfém apod.), dále domácího prostředí, profesí, používanou obuví, oblečení apod.

Přidružené pachy - jsou všechny pachy, které vznikají porušením půdní struktury, rostlinstva, živočichů apod. Tyto pachy se významně podílejí na kvalitě pachové práce, obtížnosti stopy atd. Například zdánlivě lehká stopa na jeteli je pro psa velmi těžká, neboť zde je velká směsice různých pachů. To samé platí například pro mokrou oranici, kde člověk našlapující stopu s sebou svůj pach doslova "odnáší" na obuvi, neboť bláto se nabaluje na obuv a na místě stopy zůstává jen minimum pachu pro psa. Navíc stavba půdy se tímto narušuje a více se zde zvyšuje intenzita přidružených pachů.

Dalšími rozhodujícími podmínkami pro práci na stopě jsou:

a) stáří stopy
b) teplota vzduchu
c) vlhkost vzduchu
d) tlak vzduchu
e) proudění vzduchu
f) struktura půdy, půdní porost a ostatní vlastnosti půdy

Stáří stopy - rozeznáváme stopy čerstvé do 1 hodiny stáří, stopy normální od 1 do 3 hodin stáří a stopy vychladlé nad 3 hodiny stáří.
Stáří stopy spolu s dalšími faktory ovlivňuje koncentraci pachu. Je pochopitelné, že v některých případech je vypracování čerstvé stopy, zejména v době letních parních dnů, obtížnější, než vypracování stop vychladlých v době noční, za příznivých povětrnostních podmínek.

Teplota vzduchu - denní výkyvy teploty značně ovlivňují kvalitu pachové stopy. Za parného dne dochází k silnému ohřívání země, a tím i ke zvýšenému odpařování. Dochází k intenzivnějšímu pohybu pachovým molekul, které se odpoutávají od stopy a vypařují se.
Při zvýšeném vypařování dochází k unášení tzv. pachového mraku (souhrn pachů na stopě) kolmo vzhůru, pach se rozptyluje a stopa rychleji řídne.
V noci ustává ohřívání, povrch země se ochlazuje. Zmenšuje se množství odpařovaných pachových molekul i jejich pohyb, stopa zůstává dlouho čerstvá.
Pachová stopa se tedy zeslabuje tím rychleji, čím je půda teplejší. Slábne také na tvrdé půdě (silnice), jejíž povrch se rychleji ohřívá.

Vlhkost vzduchu - k maximální koncentraci pachových molekul dochází při nejvyšší relativní vlhkosti. V tuto dobu je obvykle nižší teplota, jsou tedy nejpříznivější podmínky pro zachování stopy. Je to zhruba v době od 20 hodin večer do 6 hodin ráno. Nejméně příznivé podmínky pro práci se psem na stopě jsou v době od 9 hodin ráno do 18 hodin večer.
Za drobného deště a mlhy je vlhkost vzduchu maximální a podmínky pro práci na stopě jsou nejpříznivější.
Silný déšť sice rovněž vytváří maximální vlhkost vzduchu, ale s větším vsakováním vody do půdy dochází i k většímu pohlcování molekul pachu. Zdroj pachu přikrývá vrstva vody. Přesto však i po silném dešti, kdy je vypařování vody nejintenzivnější a kdy dochází ke zvýšenému odpařování zbytku pachu, lze v krátké době po dešti stopu vypracovat.

Tlak vzduchu - pro práci psa na stopě má větší odchylka tlaku vzduchu od normálu následující význam:
- při nižším tlaku vzduchu je zvýšena cirkulace pachových molekul směrem vzhůru
- při snížení tlaku vzduchu nastává zvýšené vypařování půdní vody a narůstá koncentrace pachu ve vodní páře, čichové procesy jsou usnadněny
- snížený tlak vzduchu doprovázený větrným a vlhkým počasím, rozprostírá pach do šířky kolem stopy, umožňuje pak její snadnější nalezení - vysoký tlak vzduchu se suchým slunečním počasím napomáhá k vytváření záporných vlivů na trvanlivost pachu

Proudění vzduchu - všeobecně platí, že čím větší je proudění vzduchu, tím více se pach vzdaluje od stopy a tím je stopa pro psa těžší. Při vypracování stopy za prudkého větru, by měl psovod přihlédnout k obtížnosti stopy a podle toho také hodnotit výkon psa.

Struktura půdy, půdní porost a ostatní vlastnosti půdy - všechny tyto podmínky ovlivňují jak zahřívání půdy a tím rychlejší výpar, tak i schopnost vázat půdní vodu a přízemní vlhkosti, a tak usnadňovat nebo ztěžovat práci psa na stopě.
Na zahřívání půdy má vliv její struktura, dále barva a vlhkost půdy. Tvrdá půda se ohřívá rychleji. Uježděné cesty a silnice se zahřívají velmi rychle. K nejsilnějšímu zahřátí půdy dochází na skalním terénu.
Porost též silně ovlivňuje tepelnou bilanci. Brání přístupu větru k půdě. Travnatý porost dlouho udržuje pach, který se zachycuje na stéblech. Křovinatý povrch vytváří stín a omezuje vysoušení větrem. Nejvýhodnější podmínky pro zachování stopy jsou například v lese, kde se nejdéle udržuje vlhkost. Také vliv větru je v lese velmi omezen. Ze základních informací, které jsme si zde uvedli vyplývá, že při práci na stopách by si psovod měl pokaždé uvědomit jak složitá pro psa stopa je. Pes se na stopách vyčerpává zejména psychicky, proto je velmi důležité na stopách psa netrestat a snažit se o výcvik stopování převážně v pozitivním duchu.

Kdy začít se stopami ?

Dříve než přistoupíme k samotným formám výcviku, každého psovoda určitě zajímá kdy je nejvhodnější začít psa učit stopy. Názory odborníků se v mnohém neshodují, ale podle dosavadních poznatků a zkušeností, je nejvhodnější učit psa stopy již od útlého věku. Optimální doba je mezi 3 a 4 měsícem věku psa, ihned poté, co se štěně naučí snášet obojek a vodítko a bez problémů slyší na svoje jméno. Dle vědeckých poznatků je zjištěno, že psi - kvalitní stopaři dostali od psovodů základy na stopách právě v době mezi 3 a 4 měsícem věku - tedy již v útlém dětství. Práce na stopách je velmi zdlouhavá a pevné základy jsou u psa stopaře velmi důležité.

Rozdělení stop

Obtížnost a forma vypracování stop se dělí do několika různých kategorií. Některé formy stop jsme si už vypsali v předchozí kapitole, ale pro jistotu si je probereme ještě jednou podrobněji.

1. Podle původu pachu kladeče
a) vlastní stopy, které si klade psovod sám pro svého psa
b) cizí stopy, které klade jiná osoba, především osoba pro psa neznámá

2. Podle stáří
a) čerstvé za čerstvé stopy se zpravidla považují stopy do 1 hodiny stáří
b) normální stopy od 1 do 3 hodin stáří
c) vychladlé nad 3 hodiny stáří

3. Podle povrchu terénu
a) tráva
b) oranice
c) strniště
d) jetel, vojtěška, kukuřice
e) písek
f) les
g) okraje komunikací a část komunikací

4. Podle tvaru stopy
Tvary stop jsou vždy dány a vymezeny příslušným zkušebním řádem. Na každou zkoušku je přesně vymezen počet rovných úseků, počet lomů apod.

5. Podle délky stopy
Délky stopy jsou také vždy vymezeny a dány zkušebním řádem. Délka se zpravidla počítá v krocích je stanoven minimální a maximální počet kroků.

6. Podle počtu předmětů položených na stopě
V každém zkušebním řádě je u každého stupně zkoušky přesně rozepsáno nejenom stáří, délka a tvar stopy, ale také i počet předmětů kladených na stopu psovodem, případně kladečem. Předměty mají předepsané rozměry a nesmí se barevně lišit od okolního terénu.

Metody počátečního výcviku na stopách

Metod počátečního výcviku psa na stopách je nesmírně mnoho a pro každého psa platí něco jiného. Za všechny jedna nejpoužívanější.

Vlastní stopa s využitím krmiva - dá se říci že toto je nejčastěji využívaná metoda, kterou používá v současné době největší množství psovodů.

Psovod si připraví do kapsy přiměřené množství pamlsků například na kolečka nakrájený párek. Mnoho psovodů využívá piškoty, osobně se k takovému typu pamlsků nepřikláním. Piškoty jsou jednak dost velké a může se stát, že je pes bude i do budoucna hledat tzv. očima, navíc piškoty jak známo nejsou pachově příliš výrazné. Takže se přimlouvám spíše za páreček. Psovod svého psa či štěně uváže tak, aby pes na stopu neviděl. Potom si psovod vezme kolík, kterým označí začátek stopy tzv. nášlap. Kolík zapichujeme vedle levé nohy a zůstáváme stát na místě ze začátku přibližně půl minuty. Na nášlap položí psovod první pamlsek. Po odpočítání doby (asi 30 sec.) psovod vychází určitým směrem, který si předtím určí. Ze začátku by měl psovod dělat stopy převážně rovné a krátké. Psovod se rozchází přirozeným krokem, na první stopě krok od kroku pokládá pamlsky avšak snaží se při pokládání nezastavovat. Odpočítá si asi 15 kroků, na konec stopy pokládá buď větší počet pamlsků (tak aby ale z dálky nebyly vidět), nebo oblíbenou hračku psa míček apod. I hračka by měla být schovaná, tak aby ji pes neviděl ležet již od nášlapu. Tím je stopa ukončena. Poté, co psovod stopu ukončí, pokračuje asi ještě 10 kroků přímým směrem, poté se stáčí a stopu obchází - vrací se zpět.

Ze začátku jde ihned pro psa. Psa máme na počátečních stopách na krátkém vodítku. Psovod přichází klidně k nášlapu kde se ohýbá a ukazuje psovi první pamlsek s povelem "hledej stopa". Pes pamlsek sbírá, psovod jej pochválí a zároveň mu již ukazuje další pamlsek. Ze začátku je potřeba držet psa velmi nakrátko, případně za obojek a snažit se mu ukazovat pamlsky, povel opakujeme několikrát za sebou. Pokud pes má snahu jít po stopě, psovod jej velmi chválí. Pokud pes pamlsek nesebere, ale pokračuje ve směru stopy, psovod by jej neměl nutit vrátit se a pamlsek sebrat. Cílem je aby pes šel se zájmem přímým směrem po stopě. Jakmile psovod dojde se psem nakonec, psa velmi chválí a nechá mu aby si v klidu dojedl pamlsky na konci, případně si s ním psovod pohraje s hračkou, která leží na konci stopy. Pochvala musí být velmi důrazná, tak aby pes věděl, že dělal něco dobře.

Takto udělá psovod několik počátečních stop. Žádoucí je s 3-4 měsíčním štěnětem dělat stopy 2x až 3x týdně. Ze začátku pes nečichá po stopě, ale hledá pamlsky, teprve časem pozná, že s pamlsky je spojen pach psovoda. Postupem času psovod stopu ztěžuje tím, že pokládá pamlsky dále od sebe. Vždy by ale mělo platit, že u nášlapu a za nášlapem by měly být pamlsky stále blízko, teprve v polovině stopy je psovod začne pokládat dále např. po třech krocích, později po pěti atd. Pokládání pamlsků by ale mělo být nepravidelné. Někteří psi jsou velmi chytří a pokud psovod dává pamlsky od sebe stále ve stejné vzdálenosti, dokáží si tuto vzdálenost spočítat. Výsledek je nežádoucí pes ohne hlavu pouze ve chvíli, kdy čeká pamlsek.

Dále je potřeba dávat velký pozor při uvádění psa na nášlap. Psa je na nášlap potřeba už odmalička uvádět v klidu, psovod by neměl vstupovat při uvádění přímo do nášlapu, ale měl by psa uvádět na stopu půl kroku před nášlapem. Je to proto, že nášlap je pro psa i v dalších fázích výcviku velmi důležitým místem pro udržení a identifikaci pachu. Tzv. ostřílení psi se uvádí na nášlap, kde je psovod chvilku přidrží a pak teprve vypouští psa na stopu. I na starších a cizích stopách kladeči zůstávají na nášlapu delší dobu stát, tak aby zde zůstalo nejvíce pachu, podle kterého pes rozlišuje stopu. Často se stává, že pes který si důkladně nenačichá na nášlapu, není schopen stopu zvládnout, často se ztrácí apod. Nášlap je pro psa důležitým identifikačním bodem pro rozlišení stopy.

Poté co pes chodí klidně po stopě a přesvědčivě sbírá pamlsky, které jsou i v delší vzdálenosti od sebe, psovod může přistoupit k dalšímu ztěžování stopy, jako je její prodlužování jak časově tak i délkou. Psovody by nikdy neměl klást více stejných stop za sebou, vždy musí být stopa jiná buď v délce, nebo ve stáří. Pes by měl být stále na stopě motivován, stopy ho musí bavit a musí mít důvod na stopě čuchat, ať je to z důvodu pamlsků, či nalezení hračky na konci stopy.

Někteří psi jsou na stopách velmi vynalézaví a může se stát, že mají tak velký zájem o získání hračky, že za pár stop zkouší hračku najít tzv. větřením. To znamená že již od nášlapu zvedají hlavu a snaží se táhnout psovoda směrem, kde cítí míček. Jakmile toto pes začne provádět, je třeba, aby psovod okamžitě vymyslel jinou metodu - například to, že hračku přestane pokládat na konec stopy a schová ji do kapsy. Až pes dojde na konec, psovod hračku vytáhne a se psem si pohraje. Stopa by však měla být nějakým způsobem ukončena, proto je dobré ze začátku na konec umístit například jiné pamlsky než ty, které jsou na stopě. Mohou to být již zmiňované piškoty, které pes tolik necítí, jako salám, případně párky. Jelikož kynologie je krásný sport a průměrně inteligentní pes je na stopách velmi vynalézavý, může se stát, že pes začíná větřit konec podle množství umístěných pamlsků - již jsme si psali že na konec psovod umístí pamlsků více, tak aby to pro psa byla veliká odměna. Může se tedy opakovat situace s míčkem. I zde je potřeba, aby psovod ihned zakročil. Dobré je, pamlsky na konci umísťovat například do krabičky se zavřeným víčkem. Krabička by nikdy neměla být vidět, psovod by ji měl na konci ukrýt například trávou, hlínou apod. Tak zamezíme psovi hledání konce bez toho, aniž by musel jít po námi našlapané stopě.

Stopování psa na lomech

Již jsme si řekli, jak má vypadat nácvik rovných stop, nyní si řekneme něco o práci na lomech. Úvodem než psovod začne s lomy, jeho pes by měl již mít odčicháno dost rovných stop a měl by vědět co znamená povel "hledej stopa". Jednoduše řečeno než psovod přejde na práci na lomech, měl by mít se psem bez problémů zvládnuté rovné stopy. Je velmi vážnou chybou, pokud psovod mladému psovi našlápne asi po čtyřech rovných stopách, stopu s pravým ostrým lomem a nutí psa, aby takovou stopu vypracoval. Před zahájením práce na lomech je třeba si uvědomit, že náhlá změna směru stopy je pro psa něčím novým.

Jak tedy začít ? Osvědčenou metodou jsou při nácviku lomů oblouky. Ty nejsou pro psa tak násilním přechodem, jako by byly ostré lomy. První oblouky jsou pozvolné a relativně krátké. Při metodě použití pamlsku je dobré psovi pomoci. Při začátečních obloucích je možné oblouček vyložit pamlsky - klidně i krok za krokem. Jakmile pes zvládá na stopě "odbočit" ve směru oblouku, může psovod postupně pamlsky ubírat až se dostane k fázi, kdy pamlsek umístí několik kroků za oblouk. Oblouky je potřeba provádět na obě strany vpravo i vlevo a velmi důkladně je prostřídat. Pokud bude psovod provádět oblouk například častěji doleva, může se stát, že pes bude mít tendenci na všech stopách se stáčet doleva. Oblouky postupem času prodlužujeme a pokud pes zvládá jeden oblouk, můžeme přidávat další. Psovod může vymýšlet různé tvary stop, přes stopy s jedním obloukem až po tzv. blesky apod. Stopy vždy musí být pro psa zábavné, stereotyp je na stopách velmi nežádoucí.

V této fázi již je dobré střídat psovi nejenom tvary stop, ale také stáří, délku a terény. Je potřeba si ale vždy uvědomit, že psovod nesmí na psa klást stále velké nároky. Pokud psovi vymyslí těžkou stopu, je potřeba na další stopě mu zase trochu pomoci a psovi odlehčit. Tak aby pes stále neztrácel motivaci a měl do stopování chuť.
Pokud pes zvládá střídání stop, bez problémů odčichá oblouky, může psovod přejít na čisté lomy. I zde je psovi ze začátku dobré, pomoci pamlskem. Někteří psovodi také při nácviku lomů psovi pomáhají tím, že lom tzv. prošlápnou, čili se na místě lomu zpětně o krok vrací. Tato metoda vede k zesílení pachu na lomech, ale je potřeba s ní včas přestat, aby pes nespoléhal jenom na místa se zesíleným pachem.

Práce na lomech je velmi obtížná a je potřeba vždy důkladně zvážit, jak psovod bude postupovat. Někdy není od věci vracet se se psem k počátečním metodám, například k jednoduchým čerstvým stopám, k práci na obloucích apod. Pro začátečníky doporučuji osvědčenou metodu vést si deník stop, kam psovod bude poctivě zapisovat a zakreslovat data kdy stopy dělal, na jakém terénu, jaký tvar, jak pes stopu vypracoval apod. Dost často se totiž stává, že se u psa projeví na stopách nežádoucí zvyk a psovod si marně láme hlavu s tím, co na stopách pokazil. Zpětnými záznamy se dá mnohé zjistit, například že psovod dělal více stop ohnutých jedním směrem (proto pes bočí neustále na stopách na jednu stranu), že psovod dělal psovi stále stejně dlouhé stopy (pes najednou neodčichal stopu, která byla delší, protože na ni nebyl připraven) apod. Není také od věci, když si psovod projde své záznamy s někým dalším, často se stává, že co psovod nevidí, nebo co psovod považuje za správné, může jiný výcvikář považovat za chybu apod.

Různé tvary stop: ZM, ZVV1, IPO1 a VPG1 – N = nášlap, X = předmět.

Předměty na stopě

Podstata všech stop je založena na nalezení a označení předmětu na konkrétní stopě. Povolené způsoby označování předmětů jsou podle zkušebních řádů následující:

a) lehnutí
b) sednutí
c) zastavení
d) zdvižení předmětu
e) aportování

Vždy ale platí pravidlo, že pes by měl označovat všechny předměty na stopě stejně. A teď malá skulinka ve zkušebních řádech. Je velmi důležité, jakou formou psovod podá před stopou hlášení rozhodčímu. Pokud psovod oznámí rozhodčímu že pes předměty označuje neztrácí body za to, když si pes u jednoho předmětu sedne, u jednoho lehne a u jednoho se zastaví. Všechny předměty jsou brány jako označené, takže jsou plně bodované.
Pokud však psovod oznámí rozhodčímu, že pes označuje předměty leháním, pes musí tuto polohu dodržet po celou dobu odčichání stopy. Pokud si u jednoho předmětu sedne, bere se tento předmět jako neoznačen.
Vždycky ale platí určitá pravidla, pes si s předměty nesmí hrát, nesmí je olizovat, nesmí je přehazovat apod.

Velikost a materiál ze kterého jsou předměty vyrobeny, jsou stanoveny vždy příslušným zkušebním řádem. Vždy platí že předměty by se neměly barevně odlišovat od terénu nesmí být například červené, křiklavě žluté apod.

Označování předmětů na stopě je pro psa opět něčím novým. Osobně se mi osvědčilo začínat s označováním předmětů v době, kdy má pes zvládnuté základy na stopách, tedy v době kdy bez problémů zvládá rovné stopy a obloučky. Nejčastější formou označování je poloha vleže. Je to nejen proto, že poloha vleže je pro psa přirozenější, než například poloha ve stoje, také na starších a složitějších stopách je pro psa označením předmětu takovým malým odpočinkem. Pes má čas v době než k němu psovod přijde, si oddychnout a nabrat síly na další čichání.

Způsobů jak naučit psa předměty označovat je několik. Ze začátku je dobré, dávat psovi předmět na konec stopy, kde má již zmiňovanou odměnu. Jakmile pes dojde na konec stopy, psovod mu dává povel "lehni". Ulehnutí v podstatě snižuje motivaci psa na stopách, někteří psi se velmi neradi lehají na stopě, proto je dobré začínat s předmětem na konci, kde se pro psa nepříjemná poloha vyváží obrovskou pochvalou a odměnou na konci. Pokud psovod bude dávat poslední předmět na stopu pravidelně, pes si časem vypracuje zvyk na konci stopy sám zalehnout.

Poté můžeme přejít na předměty na stopě ze začátku přidáváme pouze jeden předmět. Psovod může psovi pomoci například tím, že u předmětu nechává ležet i pamlsek, tak aby zvýšil pravděpodobnost toho, že si pes předmětu povšimne a zastaví se u něj, v té chvíli má psovod čas na vyslovení povelu "lehni". Poté psovod přichází ke psovi, zvedá předmět a posadí psa k noze. Opět ho pochválí a následuje další pokračování práce na stopě.

Je potřeba dávat si velký pozor na to, aby psovod nedával pamlsek psovi pod předmět ale vedle předmětu. Pokud psovod bude neustále dávat psovi pamlsek pod předmět, pes si vypracuje nežádoucí návyk a předmět obrací ve snaze dostat se na pamlsek. A snaží se i tehdy i když pamlsek u předmětu již není to může mít za následek ohodnocení jako hraní si psa s předmětem a následnou bodovou ztrátu.

Přechod z vlastních stop na cizí

Na cizí stopy lze přejít tehdy, když pes s jistotou vypracovává stopy psovoda. Při nácviku na vlastních stopách psovod svého psa dokonale pozná, dokáže odhadnout jeho reakce na určité věci, dokáže určit zda pes vypracoval lom čistě či nikoliv apod.

S výcvikem na cizích stopách se psovod dostává do nové situace. Je náhle se psem nasazen na stopu, o které neví vůbec nic, může se řídit a orientovat pouze podle reakcí psa. Někteří psovodi, kteří mají odchozeno málo cizích stop, jsou na cizích stopách velmi nervózní, bojí se, že nedokáží psa včas usměrnit psa na lomech, nedokážou určit zda pes zalehl předmět a mnoho dalších věcí, které na vlastních stopách s jistotou věděli. Bohužel tito psovodi natolik znejistí, že svou nervozitu přenáší na psa. Psovod je pro psa na stopách velikou oporou a pokud je samotný psovod nervózní a nejistý, může se stát, že podobně se bude chovat i pes, protože tuto situaci dokáže vycítit.

Je proto dobré cizím stopám věnovat tolik času, co stopám vlastním. Také je potřeba vybrat si opravdu spolehlivého kladeče, který dokáže s jistotou určit místa kdy pes přešel lom a psovoda ihned informovat. Není nic horšího, než kladeč, který si nepamatuje stopu a navádí psovoda jiným směrem než stopa vede. Stačí dvě takové stopy a pes i psovod jsou na nejlepší cestě celou dosavadní práci na stopách pokazit.

S výcvikem lomů na cizích stopách by psovod neměl spěchat. Ze začátku se musí pes naučit zvyknout si i na cizí pach, proto je dobré, začínat s rovnými nejlépe s čerstvými stopami. Teprve poté, lze přecházet na lomy. Čas od času by psovod měl prostřídat vlastní stopu se stopou cizí, tak aby zvýšil svou jistotu a upevnil si reakce a chování psa na stopách. Také je velmi důležité kladeče střídat. Občas se stane, že některý kladeč prostě psovi "vonět nebude", na některého bude čichat bez problémů. Všechny tyto vjemy je potřeba vyzkoušet, jedině upevňováním a opakováním se ze psa stane spolehlivý stopař.

Práce s vodítkem, stopovací šňůrou

Práce s vodítkem později stopovací šňůrou je na stopách velmi důležitá. Je to jediný prostředek komunikace mezi psem a psovodem. Psovod by měl získat určitý cit, který přenáší prostřednictvím stopovací šňůry na psa.
Vodítko používáme v začátcích, později když pes ví, co znamená povel "hledej stopa" přechází psovod na stopovací šňůru, která má dle pravidel 10 metrů na délku. Ze začátku ještě psovod psa nepouští na celou délku stopovací šňůry, ale je dobré, aby si pes zvykal na váhu šňůry a přestal ji po čase za sebou vnímat.

Dobrým ne však jediným způsobem je provléknutí stopovací šňůry pod břichem psa k řetízkovému obojku. Je to asi nejběžnější způsob, pomáhá psovodovi, který má problém při tahání psa, při revírování apod. Pes, který má šňůru protaženou pod břichem je nucen mít hlavu u země. Tento způsob vedení ale některým citlivějším psům nevyhovuje, je potřeba jej psa naučit. Někteří psi si ale stejně na tento způsob nezvyknou a ztrácí o stopy zájem.
Psům kteří na stopě táhnou a dusí se, je možno pomoci postrojem. Na stopy existují dva druhy postroje. Postroj klasický a postroj bednářský.

Práce se stopovací šňůrou je pro úspěšné stopování velmi důležitá. Jednoduše řečeno pokud pes jde po stopě špatným směrem, nebo se na lomu vydá na opačnou stranu, psovod při nácviku zůstává okamžitě stát a psa pevně drží, nepustí jej dále. Pokud toto psovod udělá pokaždé, když pes vyjde špatně, pes se časem velmi rychle naučí stopovací šňůru vnímat. Poté stačí jen šňůru přidržet a pes okamžitě ví, že jde špatně. V opačném případě pokud pes jde po stopě správně, psovod si nechává šňůru prokluzovat mezi prsty a pouští psa na celou délku. Toto jen velmi laické a zkrácené vysvětlení podstaty práce se stopovací šňůrou.

Nejčastější chyby při výcviku na stopách

Základní chyby psovodů při práci na VLASTNÍCH stopách:

- psovod začíná cvičit se štěnětem příliš brzy, nemá ještě navázán pevný vztah
- psovod nezná metodiku výcviku na vlastních stopách
- psovod si zvolí nesprávnou metodu při počáteční fázi výcviku
- šlape od počátku příliš dlouhé stopy
- uspěchává výcvik, klade příliš staré stopy
- nedodržuje posloupnost obtížnosti terénu ihned se vydává na oranici ...
- hrubě zachází se psem
- nepamatuje si průběh vlastní stopy, psa táhne nesprávným směrem
- stále se drží jedné metody výcviku a to i přesto že tato metoda psovi nevyhovuje

Základní chyby psovodů a kladečů při práci na CIZÍCH stopách:

- kladeč si nepamatuje průběh stopy
- kladeč jde velmi blízko psa, šlape mu do stopy
- psovod i kladeč se hlasitě baví, psa to ruší
- psovod se nechá ovlivňovat kladečem i když si je jistý, že pes jde po stopě správně
- psovod nevěří svému psovi
- psovod zachází hrubě se psem
- psovod si vybírá stále stejného kladeče